1. měsíc těhotenství

Mám za sebou první měsíc těhotenství ( 9. týden ) a tak tu máme takové malé shrnutí. První měsíc je asi opravdu tím nejhezčím obdobím, protože vlastně zjistíte, že jste těhotná ( teda pokud jste to plánovala☺ ). Ta radost, když najdete na testu dvě čárky, když Vám to potvrdí lékař, když poprvé vidíte mimíska na ultrazvuku, když to oznámíte manželovi ( příteli ), tomu se nic nevyrovná. Tím to ale končí. Pak už následuje období zvracení, bolesti, nespavosti, alergie na potraviny, na různé vůně a spousta dalšího. Brrr. A víte, co je nejhorší? Bude hůř.

Ze začátku jsem jídelníček nijak měnit nemusela, protože jsem se stravovala zdravě i před těhotenstvím, takže nebylo třeba přidávat vitaminy a zeleninu. Pak ale jednoho krásného dne došlo k první ranní návštěvě wc... A tím se můj jídelníček rapidně změnil. Je otázka, zda se to dá ještě stále nazývat jídelníčkem. Spíš tak nějak přežívám. Dodržovat bazální metabolismus? Houby. Jsem vůbec ráda, když do sebe něco dostanu. A ještě radši jsem, když to tam nějakou dobu zůstane. Jím, když to prostě jde. Většinou to nejde.

A co jím? Je mi úplně jedno, co to je, hlavně, že mám něco v žaludku. Zdravý životní styl šel stranou. A necítím se provinile. Jsem vůbec ráda, že můj žaludek něco přijme. Žracím obdobím je období od oběda zhruba do 16. hodiny, to je mi tak nějak dobře. Dopoledne a večer už to prostě nejde.

Pitný režim: úplně jsem musela vynechat džusy, vodu, šťávy, můžu pít jen čaj a když mám lepší den, tak je mi dovoleno si dát i minerálku.
Jídlo: šunka absolutně zmizela z mého jídelníčku, maso sním, ale že by mi vonělo, to teda ne. Mléčným výrobkům taky odzvonilo, takže bye bye jogurty a kašičky. Co ~~žeru~~ jím na kila jsou bílé rohlíky a piškoty ( ano je to tak ). Jen to žaludku vyhovuje.
Cvičení: no tak to je to poslední na to teď myslím. Promiň Jill, ale na tebe teď fakt nemám náladu. Jsem ráda, když vůbec se přinutím vstát z postele. Na hopsání teď opravdu nemám sílu. Jediný můj pohyb jsou schody ( 4.patro ), když jdu nakoupit a venčit psa ( ikdyž u toho vypadám jak v posledním tažení ), no a když se opravdu poštěstí, tak i krátká procházka venku. Nic víc.

Kytička od manžela

Jak se cítím: blbě. Prostě blbě. Nejsem schopná vůbec fungovat. Domácnost je vzhůru nohama, já nemám sílu na nic. Jsem unavená, nejradši bych furt jen spala, což je prakticky nemožné díky hyperaktivnímu 3 letému synovi. Vstát a jen chodit je pro mě nadlidský výkon. Motá se mi hlava, mám nízký tlak, je mi na zvracení, takže opravdu odpočítávám každý den prvního trimestru a mé naděje se upínají k prognózám lékařů, že u většiny žen tyto problémy vymizí ve druhém trimestru ( jestli ne, tak budu opravdu zlá ).
Vím, že blog teď trochu zanedbávám ( trošku víc ), ale opravdu teď nemám myšlenky na psaní recenzí a článků.

Jak vypadám: jako vyblitý lečo. Na nějaký makeup náladu fakt nemám, klidně jdu ven nenamalovaná a je mi to fuk. Přemýšlet, co si vemu na sebe? Na co? Proč se převlíkat? Vyvenčit psa můžu klidně v teplákách, který nosím doma...

Hláška měsíce: "Si myslíš, že si jediná ženská, který je v těhotenství blbě?" Můj milovaný manžel.
Jestli něco fakt miluju, tak chlapský kecy o tom, o čem nemaj ani páru. Takže, ano, vím, že nejsem jediná, ani první, ani poslední, který je blbě, ale teď mi prostě je blbě. Celý den. Nemůžu normálně fungovat, hekám, dýchám zhluboka, po chvíli si musím sednout, atd. No a co?! Chtěla bych vidět vás, pánové, co umíráte jen při rýmě. Až jednou v budoucnu budete těhotný, tak přijďte pokecat.