čtvrtek 17. dubna 2014

2. měsíc těhotenství

by Unknown on dubna 17, 2014

Uteklo to jako voda? Kdepak. Vůbec mi to neutíká. Odpočítávám každou minutu každičkého dne. Nyní jsem ve 14. týdnu. Ale že by se situace nějak změnila se říct nedá. Můžu Vám tady odpřísáhnout, že do třetího těhotenství už nejdu. Čert vem přibývání na váze a strie a bolestivý porod. Nejhorší na tom je období těhotenství. Doba, kdy Vám je celý den zle, kdy nevíte, co jíst, co pít, kdy se ani kvůli nevolnostem nevyspíte. Ale podívejme se na to podrobněji.

Pitný režim: stále platí, že piju většinou jen čaje. Navíc, uvědomuju si, že teď pitný režim moc nedodržuju - jak je snadné zase sklouznout zpět do starých kolejí.... Takže po porodu mě zase čeká spousta práce.

Jídlo: opět žádná změna. Zdravý jídelníček u mě teď nemá šanci. Důležité pro mě teď je vůbec něco dostat do žaludku - ať je to cokoliv. Stejně jako u prvního těhotenství ujíždím na melounech - klidně sním půlku melounu za den - bohužel, zatím jich je nedostatek.

Cvičení: bože! Já tak moc chci cvičit! Dá se říct, že už pociťuju jakýsi absťák. Když se dívám na videa se cvičením, tak se mi tak moc chce vyskočit, vzít činky a zapnout Jill! Ale nejde to. Ještě ne. Nemám sílu.

Jak se cítím: špatně. Pořád jen špatně. Nefunguju jako normálně. Nemám sílu na nic. Domácnost absolutně upadá. Nic nefunguje. Už začínám mít i deprese. Je to hrozný pocit, připadám si jak nemohoucí - ráno se vypotácím z postele jen proto, abych si došla na wc vyhodit obsah žaludku a zase se svalila na gauč v obýváku. K obědu uvařím rychlovku - špagety - a to mě zmůže natolik, že celé odpoledne opět ležím - s přestávkami návštěv wc. Je to hrozný - tak moc chcete vstát a udělat todle a tamto, ale prostě nemáte na to sílu. Je to jako když jste uvězněni ve svém vlastním těle. Které Vás prostě neposlouchá...

Hláška měsíce: "Za co, pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid..."
Text písně
Hláška, kterou si každý den zpívám při vyprazdňování mého žaludku na wc....Odpovědi se mi však zatím nedostalo....