Interview z Fitness Světa - Nikki

Tímto spouštím novou rubriku Interview z Fitness Světa. Naleznete zde rozhovory s různými lidmi, kteří mají něco společného s fitness. A kdo jiný by měl být první než naše Nikki z blogu Moje Tělo ☺. 

Jméno: Nikki Finn

Věk: 33 let

Web: www.mojetelo.blogspot.cz

Facebook: www.facebook.com/chcibytfit?ref=ts&fref=ts

Nikki se "proslavila" tím, že změnila ze dne na den svůj životní styl, dokázala krásně proměnit své tělo, je inspirací pro tisíce dalších lidí, o čemž svědčí návštěvnost jejího blogu i Facebookové stránky.

Ahoj Nikki, v prvé řadě jedna věc, která mi vrtá hlavou. Vím, že se nejmenuješ Nikola, nevadí ti tedy, když tě tak všichni - i já - oslovujeme? ☺

Když mě poprvé někdo oslovil na FB „Ahoj Nikol“, tak jsem si říkala: „Fajn, to není na mě“.  Pak se to začalo objevovat čím dál častěji a já si říkala, kde a jak k tomu ostatní přišli, že jsem Nikol, Nikola ☺ Ale nevadí mi to, vždycky s úsměvem vysvětlím, že Nikki je jen přezdívka podle jedné filmové postavy. 

Na tvém blogu se nejčastěji objevují trenéři Jillian Michaels, Zuzka Light a Bob Harper. Jak bys je svými slovy popsala, co pro tebe znamenají, jak ti pomohli a kdo je ten tvůj " nej ". ☺

Zuzku jsem znala úplně jako první, ale můj názor na ni by se vám asi nelíbil ☺.  Když jsem viděla její workouty, říkala jsem si, že je pošahanej blázen a jak tohle může někdo cvičit. Takže první, kdo mne ke cvičení dostal, byla právě Jillian. Strašně se mi líbila, nebyla nijak přehnaně vypracovaná, prostě akorát, holka s culíkem, žádná nafintěná modelka. Byla mi hrozně tímhle nejen sympatická, ale taky blízká. S ní jsem si víc věřila, že když ona, tak já taky můžu být obyčejná žena s prima postavou. Když jsem dosáhla výsledků s ní, už pro mne znamenala hodně, myslím, že se nikdy nedozví, jak moc mi pomohla, jak pomohla ostatním tady v té malé zemi. To díky ní jsem se začínala zajímat víc do hloubky nejen o cvičení, ale i o stravu.
Pak přišel na řadu Bob Harper, věděla jsem už, že je s Jillian velký kámoš a cítila jsem se strašlivě, když jsem s ním šla poprvé cvičit, úplně jsem to brala jako podvod, jakože „no, snad to Jillian neudělám!“ Ale udělala a Jillian by za to byla ráda, že se člověk chce dostat ještě dál. Po Bobovi jsem se začala znovu zajímat o Zuzku a říkala si, že s ní těch pár „pošahaných“ workoutů vyzkouším. Nesmírně mě to chytlo. I o Zuzce jsem si začala všechno možné zjišťovat a zamilovala se díky ní do HIIT tréninků. A když jsem pochopila, že Zuzka není jen české jméno, ale že Zuzka sama češka je, tak bylo vymalováno a můj další idol a vzor byl na světě ☺ A věnovala jsem jí celej další blog - www.zuzkalight.blogspot.cz.

Vím, že tě v poslední době hodně zaujal styl clean eating, o kterém si psala i na svém blogu ( článek zde ). Dodržujete ho celá rodina? I přítel a syn? A co když třeba jdeš na návštěvu nebo na výlet, bereš si krabičky s sebou nebo si prostě k jídlu vezmeš, co ti tam nabídnou?☺.

Upřímně, můj přítel se o všechno, co dělám a co vím zajímá, rád si poslechne, aby si rozšířil obzory, ale praktikovat na sobě to asi zdaleka nikdy nebude a já ho nenutím. I když, jakýsi posun se asi odehrál, protože si čas od času vezme nějaké ovoce v rámci vitamínů, to dříve nedělal. Odmítal to. A je milé, když třeba plánujeme obědy, on si řekne, co si dá a sám mi už navrhuje, co si asi dám já. Zná můj jídelníček a to mi teda sakra imponuje ☺. Já bych jeho jídelníček moc nepozřela, je hodně masovej, omáčkovej, knedlíkovej, je to typickej chlap ☺. A nemá to na něm žádné následky, má hodně svalové hmoty, dobře mu to spaluje.
Syn je v tomhle hodně po mně, ale neupírám mu jeho chutě. Má rád sladké, jako každé jiné dítě, ale dejte mu na výběr mezi čokoládou a třeba uvařeným květákem nebo nektarinkou a jsem si jistá, že sáhne nadšeně po ovoci a zelenině ☺. Takže clean eating u přítele ne, u synka ano, ale nechám jej si dopřát i jiné věci, protože těch „clean“ má v jídelníčku dostatek. Kupodivu si je od malička vybírá sám tak nějak pocitově a chutná mu taková strava.
A jak řeším návštěvy? Strašně ráda bych vám chtěla tvrdit, jak se držím a odolávám, ale nedělám to. Nechodím na návštěvy každý týden, ale spíše tak 4x do roka, takže beru tyhle sešlosti jako něco výjimečného a výjimečně si tedy dám do bříška jakoukoli baštu, co je na stole. A krabičky s jídlem netahám nikam. Nebaví mě to ☺.

Na tvém blogu v sekci Z mého stolu vidíme vždy krásné inspirující fotky tvého jídla. Musím se přiznat, že mi vždy děláš velké chutě ☺.  Kde bereš inspiraci? Recepty sama vymýšlíš nebo hledáš v kuchařkách nebo na netu? Vaříš ráda?

Neumím recepty vymýšlet, takže všechna ta inspirace je z netu. Stačí mi vidět obrázek a já dám prostě dohromady nějaké jídlo, které se tomu přiblíží. Nehledám cíleně, jsou to všechno jen náhody, když na něco narazím. A když chci udělat něco složitějšího a nějaké ingredience doma nemám a nechce se mi je kupovat, tak je vynechám a netíží mě to.

Jelikož se stravuješ zdravě a jelikož jsi žena, předpokládám, že nákupy jsou na tobě ☺. Jak se ti nakupuje? Co říkáš na stav českých supermarketů? Na jejich kvalitu? Nebo raději do obchodů nechodíš a nakupuješ třeba od farmářů?

Co říkám na stav českých supermarketů… nevím, vždycky si říkám, může být ještě hůř, taky můžeme trpět hlady a být bez jídla. Takže se ze všeho, na co spousta české populace nadává, snažím vytěžit maximum. Jo, taky se mi spousta věcí nelíbí a chtěla bych, aby bylo to a tamto jinak a aby věci fungovaly jinak než fungují, a aby vláda byla jiná a benzín byl levnej a sortiment pro novorozená miminka nepodléhal DPH, ale tyhle věci prostě beru tak, jak jsou, nejsem zase ta, co by si neustále stěžovala a řešila věci, co nelze změnit. Radost mi to nedělá, ale co nadělám. Takže co se týče supermarketů, nemyslím, že je ta situace špatná, špatné je akorát to, že nám ty levné šmejdy dávaj cíleně na úroveň očí, abychom si „ušetřili“ hledání. Ale já hledám, porovnávám. Natahuji se do regálů, kam pomalu nedosáhnu nebo koukám po krabičkách, které nehýří barvami a jsou nenápadné svým zařazením mezi ostatními produkty.

Co se týče farmářů, v našem malém městě jich fakt moc není, jde o nárazové akce třeba od soukromých chovatelů apod.  Zase tak moc to neřeším, když něco neseženu, tak koupím jiné. Co taky jiného dělat, prázdnou lednici mít nemůžu. Dělám to tak nejlíp, jak se v rámci mých a našich možností dá. A pokud to občas nejde, jak já říkám „žíly mi to netrhá“.  ☺

Všichni dobře víme, že se zanedlouho staneš dvojnásobnou maminkou. Říká se, že každé těhotenství je jiné a u tebe to zcela určitě platí - u prvního těhotenství si se stravovala nezdravě, u druhého dodržuješ zdravý životní styl. Dokázala bys obě ta těhotenství porovnat? Vidíš nějaké značné rozdíly? 

Moje druhé těhotenství není jiné jen v tom, že jinak a daleko zdravěji jím, ale „už mi lásko není dvacet let“☺ , takže se i mé tělo chová jinak a mám-li být upřímná, tohle těhotenství je pro mne utrpení. Na miminko se těším, o tom žádná. Hladím bříško, povídám si s tou malou potvorou a přemýšlím, jaká bude a doufám, že bude po mně ☺. A s přítelem si už teď z malé utahujeme a už je prostě člen rodiny a přítel ji maluje budoucnost a dělá plány, co se týče její výchovy. Občas je to i sranda pozorovat, jaké věci kolují mužským hlavou, pokud se jedná o jejich dcery ☺. 

Ale jako pro ženu nosící tohle tělo v tomto těhotenství je to záhul od začátku do konce a doslova mám problémy způsobené těhotenstvím den co den. Přítel to vidí. Dělá všechno proto, aby mi to ulehčil a dává na mě pozor a občas mi vynadá, když neposlechnu rad lékaře. Už abych to měla za sebou, strašlivě mě posledních 8 měsíců vyčerpalo. Strašlivě. Potřebuji pohyb a sport, abych se zase dobila energií.

Víš, co by mě moc zajímalo? Jak vypadá rozzlobená Nikki. ☺

Fakt to chceš vědět? ☺ Asi záleží na tom, proč se zlobím. Často se zlobím na blbost lidí, ale nejčastěji mě vytáčí takové ty klasické pitomosti mezi mnou a přítelem. Jsem vyloženě od přírody rapl, tak padaj sprostý slova – hodně často říkám do p*dele a že se na všechno vyse*u ☺ , bouchám s věcmi, s dveřmi, jsem jak tornádo, začnu uklízet, uklízím i to, co je už uklizené ☺. Jakmile jsem rozčílená, tak mám strašně moc energie a ta potřebuje ven, respektive ji potřebuji v něčem „utopit“. Dřív jsem ji dávala do cvičení a pomohlo to. Teď nemůžu, takže se změním opravdu v hysterickou slepici☺. Ale nevydržím to dlouho, to je moje plus, neumím se dlouho zlobit nebo se dlouho rozčilovat. Hodně rychle vychladnu. Můj přítel mě nechá vyřvat, vyburácet, vezme si knížku a zavře se do pokoje. Počká, až mě to přestane bavit a za pár minut se už pohladíme navzájem a smějeme se, a je po bouři ☺Neumí se zlobit nebo zvednout hlas, vše se snaží řešit v klidu nebo to neřeší vůbec. Já řeším všechno. Mám ráda pořádek. Jsem ženská no. ☺

Prozraď nám, jak hřešíš - myslím třeba v jídle☺. Jak vypadá tvůj hřešící den? 

Hřešící dny nemám, že bych od rána do večera jedla jen hříšně, to fakt ne. Ani mi to nejde, jsem naučená na nový styl a je těžké záměrně to dělat jinak. Ale samozřejmě, že občas si zahřeším. A čím hřeším nejčastěji? To budu muset popřemýšlet… asi lehkou kolou, loveckým salámem (mňam), možná nějakým koláčkem z listového těsta, čokoládovou tyčinkou, nevím, moc mě toho nenapadá, asi se to spíš střídá dle chutí ☺.

Jistě jako každý i ty míváš dny, kdy se ti prostě nic nechce. Poraď, jak s tímhle bojuješ, jak se nakonec donutíš. Nebo podlehneš?☺

Já  momentálně zažívám spíš opak. Chci a nesmím. Ale jistě, že i já občas zažívám tu klasickou lenoru ☺. Jak proti tomu bojuji? Ani nevím, když vím, že musím, tak vstanu a jdu. Když vím, že něco ještě může počkat, tak se do toho neženu. Ale jsem člověk, co má rád den nebo týden naplánovaný, takže mám kalendář na stěně a všude lístečky a neustále si píšu, co kdy musím udělat, baví mě to odškrtávat a tím se lépe proti oné lenoře bojuje.☺

Jaký je tvůj největší sen, přání? Klidně prozraď i to nejtajnější, my to nikomu nepovíme☺.

Asi každý čeká, jak budu zmiňovat zdraví rodiny apod. Kdo by si tohle nepřál. Mám-li ale mluvit čistě o snech, tak je to asi mít vlastní knihkupectví. Miluji knihy. A přestože se mě už hodně lidí ptalo na to, proč si neudělám nějaký fitness kurz a certifikáty na výživu a podobně, tohle prostě není můj sen a ani nechci, aby byl. Toužím po malém knihkupectví. Miluji vůni knih a jsem opravdu nadšená čtenářka, stejně tak můj přítel, s jehož pomocí mi snad tenhle sen umožní splnit.☺ 

Nikki, moc děkuju, že sis na mě udělala čas, přeju ti klidný zbytek těhotenství, užívej si a odpočívej a budu se těšit na další skvělé rady a nápady a úvahy a recenze a fotky a prostě vše, co se každý den objevuje na tvém blogu. Díky moc!☺