3. měsíc

Tak 3. měsíc nového životního stylu za mnou, tak tady opět mám takové malé shrnutí. Nevím vlastně, jak začít. Protože 3. měsíc byl tak nějak jiný, krizový. Dostihly mě nějaké problémy a nebyl čas a ani chuť na pravidelné jídlo, pití, cvičení. Mrzí mě to, ale bohužel, stalo se. Jsem jen člověk, nejsem robot. Důležité je, že jsem s tím nepřestala úplně, že jsem už zpět na té správné cestě. Napadlo mě, že by bylo dobré popsat ty dny, kdy jsem "sešla z cesty". Protože vím, že nejsem jediná, komu se to stalo a komu se to také ještě stane. Sejít z cesty je tak strašně jednoduché...



Důvody
Důvody mohou být různé - někdo třeba sejde z cesty proto, že je naplánovaná velká rodinná oslava nebo že

ho dostihnou chutě a spořádá vše, na co přijde. Nebo dovolená - proč se na dovolené omezovat, že?
Mým důvodem byly jisté osobní problémy, které tady jsou už delší dobu, ale tak nějak jsem se je snažila ignorovat, přehlížela je. Jenže přišel den D a opět vypluly na povrch. Nechci být konkrétní, ale věřte že žádná prkotina to nebyla. V tu chvíli se prostě vše změnilo. Absolutně jsem neměla ani myšlenky na nějaké cvičení a už vůbec ne jídlo - celý příspěvek zde.
Jaké z toho plyne ponaučení? Opět se potvrdilo, že stres hraje při hubnutí velice důležitou roli a že pokud tu stres je, pak tu není hubnutí. A hlavně, malá rada, ikdyž zhřešíte, ikdyž jedete na dovolenou, není to důvod k tomu, vše zahodit a vrátit svůj život do starých kolejí. Vždycky můžete začít znovu☺.

Pocity
Jaké jsem měla pocity? V prvních chvílích jsem si na cvičení a pravidelnou stravu ani nevzpomněla. Jedla jsem nepravidelně, necvičila jsem a pitný režim jsem taky nedodržovala. S pitným režimem je to u mě složitější, protože já se prostě musím hlídat a myslet neustále na to, abych dostatečně pila. Jakmile to nedělám, tak prostě nepiju.

V dalších dnech už to bylo takové, nevím, jak to popsat. Taková jakoby rozdvojená osobnost. Seděla jsem u tv a říkala si: "Teď bych se měla jít nasvačit, je čas." Ale prostě jsem nevstala. Nechtělo se mi. Sice bych měla, ale co? Kašlu na to. Nechci. Prostě něco ve mně mi říkalo: Teď bys měla udělat to a to. Ale já neměla sílu jít a udělat to. Nešlo to. Stejné to bylo s jídlem. Něco ve mně mi říkalo: Tohle bys neměla jíst. Ale stejně jsem to snědla.



Tělo
Bylo těch pár dnů poznat na mém těle? Ano, bylo. Byla jsem překvapená tím, že se to neprojevilo na madlech lásky ( oblast nad boky ), kde se mi vždy hned začne tuk ukládat. Ale projevilo se to hodně na břiše. Někde jsem to i četla, že břicho je dost zrádné, že stačí na pár dnů vypadnout z režimu a jako první povolí břicho. A u mě se to potvrdilo. Samozřejmě, že nemám pupek jako před tím, ale není už tak stažené, je povolené. Hodně ale dělá pravidelné cvičení, takže to bude spíš tím, že jsem necvičila - svaly začaly povolovat.
Co je ale důležité je, že je krásně vidět, že nějaké to zhřešení nebo vybočení z cesty není důvod přestat. A ani to není důvod k výčitkám. Hřešiti je lidské☺. Nikdy není pozdě vrátit se zpět. Důležité je, že víte, co chcete. A já to vím☺. 


Má vůbec cenu sem dávat fotky? Napřed jsem si říkala, že je sem nedám. Proč taky? Žádná změna vidět není, naopak. Pak jsem to ale přehodnotila a řekla si, že se nemám za co stydět. Chybovat je lidské. A věřím, že některým holkám to pomůže. Vidět, že ne jen ony mají problém udržet se na správné cestě. Pevně věřím, že 4. měsíc už bude zase o něčem jiném. Ikdyž ten třetí měsíc nebyl ideální, tak mě to zase posunulo dál a jen utvrdilo v tom, co chci☺. 
Fotky ale nakonec nevypadají tak hrozně, co? ☺ Jsem ráda, ale sama na sobě cítím, že jsem trošku povolená, že to není, jak to bylo. Jdu cvičit☺.