čtvrtek 17. dubna 2014

2. měsíc těhotenství

Uteklo to jako voda? Kdepak. Vůbec mi to neutíká. Odpočítávám každou minutu každičkého dne. Nyní jsem ve 14. týdnu. Ale že by se situace nějak změnila se říct nedá. Můžu Vám tady odpřísáhnout, že do třetího těhotenství už nejdu. Čert vem přibývání na váze a strie a bolestivý porod. Nejhorší na tom je období těhotenství. Doba, kdy Vám je celý den zle, kdy nevíte, co jíst, co pít, kdy se ani kvůli nevolnostem nevyspíte. Ale podívejme se na to podrobněji.


Pitný režim: stále platí, že piju většinou jen čaje. Navíc, uvědomuju si, že teď pitný režim moc nedodržuju - jak je snadné zase sklouznout zpět do starých kolejí.... Takže po porodu mě zase čeká spousta práce.

Jídlo: opět žádná změna. Zdravý jídelníček u mě teď nemá šanci. Důležité pro mě teď je vůbec něco dostat do žaludku - ať je to cokoliv. Stejně jako u prvního těhotenství ujíždím na melounech - klidně sním půlku melounu za den - bohužel, zatím jich je nedostatek.

Cvičení: bože! Já tak moc chci cvičit! Dá se říct, že už pociťuju jakýsi absťák. Když se dívám na videa se cvičením, tak se mi tak moc chce vyskočit, vzít činky a zapnout Jill! Ale nejde to. Ještě ne. Nemám sílu.

Jak se cítím: špatně. Pořád jen špatně. Nefunguju jako normálně. Nemám sílu na nic. Domácnost absolutně upadá. Nic nefunguje. Už začínám mít i deprese. Je to hrozný pocit, připadám si jak nemohoucí - ráno se vypotácím z postele jen proto, abych si došla na wc vyhodit obsah žaludku a zase se svalila na gauč v obýváku. K obědu uvařím rychlovku - špagety - a to mě zmůže natolik, že celé odpoledne opět ležím - s přestávkami návštěv wc. Je to hrozný - tak moc chcete vstát a udělat todle a tamto, ale prostě nemáte na to sílu. Je to jako když jste uvězněni ve svém vlastním těle. Které Vás prostě neposlouchá...

Hláška měsíce: "Za co, pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid..."   
                                                             Text písně
Hláška, kterou si každý den zpívám při vyprazdňování mého žaludku na wc....Odpovědi se mi však zatím nedostalo....

Mimísek 12. týden

4 komentáře:

  1. Hrozně tě lituji, musí to být strašné. Těšit se na miminko a na druhou stranu být uvězněná v bolestivém těle. Snad ti bude brzy lépe! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moooc na tebe myslim snad brzy bude lip

    OdpovědětVymazat
  3. Jeeee, tak to jsme na tom podobně :-) Snesu jen vodu ze šťávou, jídlo střídavě, ale pouze nezdravé. Tento týden je mi líp (11tt), dokonce jsem po měsíci konečně 2x cvičila, jupí!! Ale jakmile se mi zvedne tep, jdou na mě mdloby, takže Jill nehrozí, jen chůze na pásu a posilování ve vlastním tempu. Ale ten pocit!! Drž se, přejde to..

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj koukám, ze uz tady mate skoro všichni po.s mazlíček u je s vámi :-) !! Ja jsem v 11tt.a nevolnosti šílený...pritel uz je taky nervózní pac by chtěl sex a opravdu to je ta poslední vec pri které bych se chtela hýbat ......alespoň je chapavej!!!!chci to uz mit taky za sebou...

    OdpovědětVymazat