pátek 19. dubna 2013

Něco o mně a mém stravování

Dnes Vám trošku přiblížím samu sebe ☺. Píšu Vám tady o zdravém životním stylu, zdravém stravování, ale jak jsem na tom vlastně já sama? A jak jsem na tom byla? 


S váhou jsem nikdy problémy neměla. V pubertě jsem nechápala kamarádky, které neustále řešily nějaké diety a tlustý stehna a zadek. Měla jsem úplně jiné starosti ☺. Jíst jsem mohla, co jsem chtěla - moc zdravé to ale nebylo - babiččina kuchyně ☺.
Ale tak byla jsem docela aktivní - ve škole tělocvik, gymnastika, často jsem jezdila na kole, ale kde jsou ty časy že ☺. Po škole jsem nastoupila jako recepční na směny a zde začaly moje první problémy. Rozházený denní režim udělal své, dělala jsem dvanáctky, i noční. A samozřejmě to, že začnete jíst v noci a že nespíte, udělá své. Tady se objevily první problémy, kdy jsem začala přibírat. Pak přišlo osamostatnění se, odstěhování se od rodičů a tedy jsem se i sama musela začít stravovat a to byl další kámen úrazu ☺. Tak znáte to, pizza dovoz, obědy v mekáči, prostě nějaké rychlovky. Přiznám se, že jsem jídlo nijak moc neřešila. Jedla jsem, když jsem měla hlad a nijak jsem se neomezovala. 






Pak přišla další etapa mého života - svatba. A jako každá nevěsta, i já jsem chtěla vypadat skvěle, takže jsem zašla za výživovou poradkyní. No, poradila, neporadila. Teď už vím, že jediné o co jí šlo bylo prodat mi nějaké výživové doplňky, nic víc. Ale tak upravila jsem jídelníček, začala o jídle trochu přemýšlet a zhubla jsem. Ale na co držet dietu i po svatbě že ☺. Takže po svatbě opět klasika, jídlo jsem neřešila. 

Pak přišlo těhotenství. Myslím si, že velkou výhodou - ač mi to tak teda vůbec, ale vůbec v tu dobu nepřipadalo - bylo, že jsem celé těhotenství trpěla nevolnostmi. Zvracela jsem každý den, dokonce i v den porodu ☺. Ale byla to asi moje záchrana, důvod, proč jsem nepřibrala nějakých 30 kg, ale jen asi 12 kg. Po porodu šly kila rychle dolů díky běhání kolem prcka a díky dietě kvůli kojení. Ale zůstala jsem tak nějak rozkydnutá. A taky už nejsem nejmladší, táhne mi na třicet, takže už je to znát i na těle a nemůžu si dovolit jíst všechno. Bohužel, je to tak. Takže přišel den, kdy jsem si řekla dost a rozhodla se s tím něco dělat. 





Co pro mě ve změně bylo nejtěžší? 
Tak za prvé určitě snídaně. Nebyla jsem zvyklá snídat. Tak nějak nebyl čas a když náhodou přišla rána,kdy
jsem měla hlad, tak jsem šáhla po sušence nebo koblize nebo koláčku. Ale většinou moje první jídlo byl oběd. Přes týden, kdy jsem měla vařit jen pro sebe, jsem se dost odbývala, nic extra to nebylo, samé rychlovky. A můj zlozvyk - po obídku si dát kapučíno a sušenku ☺. Hrůza, co? No jo, to bylo taky hodně těžký, vzdát se dezertu po obědě. Ale zatím se držím ☺. 
Pak odpoledne jsem nějakou sváču možná měla, když byl hlad, někdy jsem ale vydržela až do večeře, jen studené večeře. A přichází na řadu můj další zlozvyk - mlsání u tv. Já prostě, když na něco koukám, tak musím něco dlabat ☺. Takže třeba brambůrky a tak ☺. To byly časy. Dát si sušenku nebo brambůrky těsně před spaním nebyl žádný problém. Prostě jsem to neřešila. 
A pitný režim, no, on to vlastně asi ani žádný režim nebyl. Přiznám se, že jsem moc nepila. Spíš jsem pila vždycky až když už jsem měla velký pocit žízně. 
Teď když to tady sepisuju, tak jen kroutím hlavou. Člověk si to ani tak neuvědomuje, dokud se nad tím nezamyslí...

A ještě bych Vám mohla napsat, jak se mi podařilo moje největší zlozvyky překonat ☺.


Snídaně - tak do prvních snídaní jsem se vážně musela nutit, absolutně jsem nechtěla a ani moje tělo nechtělo, nebylo zvyklé. Ale věděla jsem, že bez snídaně to nepůjde.  Po 2 dnech už to bylo v pořádku, je to vážně jen o zvyku. Je důležité myslet na sebe, být sobecký a neodbývat se. Udělat si ten čas a nasnídat se. A vážně to jde ☺.

Dezert po obědě - tak tady jsem si ho nahradila proteinovým koktejlíkem ☺. Jak už jsem tady psala, cvičím kolem 14. hodiny a po cvičení si dávám koktejl. Mám ho jako takovou odměnu, vždycky se na něj těším ☺.  Je slaďoučký a výborně chutná, takže je to takový dezert☺.

Mlsání u tv - tak mlsat musím pořád, ale nahradila jsem to zdravým mlsáním. Třeba si nakrájím různé druhy zeleniny a zobu ☺. 



Pitný režim - to byl také hodně velký problém. Vůbec jsem nebyla zvyklá pít. A mám pocit, že teď, co pitný režim dodržuju, tak jsem neustále na wc ☺. Pitný režim dodržuji tak, že prostě ke každému jídlu si automaticky beru i sklenici vody. A vážně to funguje. Kdo má pořád myslet na to, jestli dost pije, kolik toho vypil a tak. Na jídlo ale myslíte, jíte pravidelně. Tak ke každému připravenému talíři si nalijte i sklenici vody a je to ☺.




3 komentáře:

  1. Jo, taky jsem měla dojem, že jsem byla pořád na záchodě. :D Ve škole tam teď už chodím víceméně jen ze zvyku, je to takový můj rituál o každé přestávce. :D Mně hodně pomohly pet lahve a pak hrníčky, u kterých jsem si spočítala, kolik jich musím vypít. :) S jídlem jsem asi nikdy neměla problém. Ano, babiččina kuchyně není vždy ideální, ale dá se to, alespoň teď, když o tom více přemýšlím. U mě byl kámen úrazu sladké. Bylo to vždy obrovské množství kcal, zbytečných kcal. :) Snad se to díky omezení aspoň trochu zlepší.

    OdpovědětVymazat
  2. Já ti dám, že už nejsi nejmladší:-)))). Mě je 32 a cítím se pořád mladá a taky jsem. Tyhle věty bych úplně vynechala.:-) Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Já Vám dám, že nejste nejmladší, obě :-D 40 za sebou a mateřská dáááááávno pryč... :-D Monika

    OdpovědětVymazat