úterý 26. března 2013

Proč Do boje! ???

Dnes mám náladu napsat nějakou úvahu, což je divné, že? Takhle po ránu ☺. Uvidíme, co z toho bude. 

Tak tedy proč jsem si vybrala adresu Do boje!? Proto ☺. Protože život je boj. Neustále s něčím bojujeme a vždycky, když si myslíme, že hůř už být nemůže, tak poznáme, že může. Já třeba to mám tak, že když mám nějaké dobré šťastné období, tak zbystřím a říkám si: " Bacha, určitě brzy přijde nějaká rána...". Jsem divná? Možná. Spíš ale jsem už naučená, vycvičená životem, že vždycky se střídá horší a lepší období a že vždycky se stane něco špatného, když to nejméně čekáme. 

Boj, boj, boj. Neustále s něčím bojujeme - ať už třeba s učením nebo s tou ambiciózní kolegyní z práce nebo s ranním vstáváním nebo s výchovou dětí nebo s hubnutím ☺. Asi každá z nás to zažila - bojujeme s dodržováním správného jídelníčku, bojujeme se cvičením, bojujeme s tím, nevzdat to. A každý další den je to těžší a těžší a napadá nás tisíce výmluv, proč to vzdát. První dny jsme nadšené, hrozně nás to baví, je naprosto úžasný vyměnit brambůrky za brokolici. Po pár dnech ale nadšení opadá. Cvičení už nám nepřipadá tak zábavné, čerstvě upečený koláč od maminky voní po celým domě, brokolice chutná fakt hnusně a hlavně, ta ručička na váze se vůbec po těch 3 dnech nehnula!!! 
Vydržet a nevzdat to, to je boj! Odolat neodolatelnému, to je boj! Změna životního stylu nebude procházka růžovou zahradou, ani Ordinací v růžové zahradě ☺. Pokud od toho očekáváte, že za 3 dny budete mít aspoň 5 kilo dole, že zhubnete jen na Vašem "obřím" zadku, že teda kvůli manželovi do toho půjdete, že ten měsíc to hold vydržíte a pak zas budete chodit na obědy a večeře do mekáče, tak vážně ani nezačínejte. Nemá to cenu. Bude to pro Vás jen trápení, ublížíte jen a jen svému tělu ( protože výkyvy mu nedělají dobře ), nemáte dostatečnou motivaci. Musíte to chtít Vy sama, musíte být rozhodnutá změnit své dosavadní návyky. Ne na měsíc, ne na půl roku, ale napořád. A ikdyž toto všechno budete mít, tak stejně to bude boj ☺. 
Já sama jsem na tom tak, že k tomu zásadnímu rozhodnutí, že se změním, jsem dospěla. Dvacet dnů jsem vydržela, pak přišly zdravotní komplikace a bohužel jsem si musela dát pauzu. A můžu říct, že už mi to fakt chybí. Samotnou mě to překvapilo, spíš jsem si myslela že budu ráda, že si odpočinu, ale opak je pravdou. Odpočítávám dny do dalšího cvičení s Jill ☺. Takže, děvčata, bojujte, sejdeme se v cíli ☺.





2 komentáře:

  1. Super! moc hezky napsané...je vidět že víš o čem mluvíš :) a je to moc hezký a hlavně pečlivě vymyšlený blog! :) ;)

    OdpovědětVymazat