Když jdu do města a před školou vidím dnešní omladinu, kterak o přestávkách hulí nebo běžej do sámošky si koupit nějaké brambůrky s kolou, povzdechnu si - ano, toto je naše budoucnost. Ne nebojte, nesenilním - tedy aspoň doufám. Ale nedá mi to, abych si nepovzdechla, protože taková je realita. Pokud už nyní řešíme velký nárůst obezity a s tím spojený výskyt civilizačních onemocnění, co teprve budoucí generace. Ti jdou obezitě přímo vstříc...
Obezita je nepřítel lidstva a lidstvo jí jde nevědomky naproti. Je to moderní způsob života, to je to, co nás žene do náruče obezity. Uspěchaná doba, nechuť a nedostatek času na sport, malé děti hrající na pc a tabletech místo běhání po venku, jídla z pytlíku plná chemie místo kvalitního domácího vaření a spoustu dalšího. Nepřítelem číslo jedna je však cukr. Možná si teď říkáte, jak by ten "bílý prášek" mohl škodit, určitě jsou daleko škodlivější věci. Cukr je nezdravý, o tom není pochyb, při držení diet se většinou sladké omezuje, ale že by cukr byl až tak špatný, že by byl hlavním viníkem toho všeho? Všude přece se mluví spíš o špatném tuku a o nebezpečných éčkách. Ano, éčka a tuk, to je rozšířené mezi lidmi, zatímco cukr je doslova a do písmene "tichý zabiják". Cukr totiž není jen v té podobě, v jaké ho znáte. Cukr má mnoho podob a mnoho názvů právě proto, aby zůstal skryt a nepozorován se Vám dostával do těla...
Cukr, glukózo-fruktózový sirup, glukóza, invertní sirup, atd. To vše jsou názvy pro cukr. Pokud byste se podívali detailně na složení potravin, které běžně nakupujete, vsadím se, že ho najdete v 95%. Ano, cukr je všude. Nejlepší jsou výrobky lákající nápisy jako Bez cukru nebo Neobsahuje cukr. Ale to, že obsahuje jinou podobu cukru, to už výrobci neprozrazují...
Kniha "Cukr, náš zabiják" od významného vědce Roberta H. Lustiga mi hodně otevřela oči. Poukazuje na nebezpečnost cukru v potravinách, jeho toxicitu, a ničivé účinky moderního potravinářského průmyslu. Ten záměrným složením stravy působí na metabolické a hormonální procesy v těle, reguluje pocity hladu a sytosti a nutí nás k další a další konzumaci. Při čtení této knihy Vám spousta věcí do sebe začne zapadat, zamýšlíte se a říkáte si a safra!
Poslední dobou se šíří nové vlny diet bez lepku, bez mléka, bez cukru, atd. Mám na to svůj názor, ale vyjádřím se jen k "bez cukru". Víte, ona by to bylo fajn, kdyby se "bez cukru" rozšířilo. Jenže lidi nevnímají podstatu problému. Dobře, tak si nedám koblihu, dám si suchý rohlík ( chyba, i rohlík obsahuje cukr ) nebo začnu jíst výrobky označené jako Bez cukru ( chyba, výrobky označené jako Bez cukru obsahují cukr v jiné podobě ) nebo vyměním bílý cukr za třtinový, ten je přece zdravější ( chyba, cukr je cukr, třtinový se svým složením nijak výrazně neliší od bílého ). A tak bychom mohli pokračovat...
Kniha "Cukr, náš zabiják" od významného vědce Roberta H. Lustiga mi hodně otevřela oči. Poukazuje na nebezpečnost cukru v potravinách, jeho toxicitu, a ničivé účinky moderního potravinářského průmyslu. Ten záměrným složením stravy působí na metabolické a hormonální procesy v těle, reguluje pocity hladu a sytosti a nutí nás k další a další konzumaci. Při čtení této knihy Vám spousta věcí do sebe začne zapadat, zamýšlíte se a říkáte si a safra!
Poslední dobou se šíří nové vlny diet bez lepku, bez mléka, bez cukru, atd. Mám na to svůj názor, ale vyjádřím se jen k "bez cukru". Víte, ona by to bylo fajn, kdyby se "bez cukru" rozšířilo. Jenže lidi nevnímají podstatu problému. Dobře, tak si nedám koblihu, dám si suchý rohlík ( chyba, i rohlík obsahuje cukr ) nebo začnu jíst výrobky označené jako Bez cukru ( chyba, výrobky označené jako Bez cukru obsahují cukr v jiné podobě ) nebo vyměním bílý cukr za třtinový, ten je přece zdravější ( chyba, cukr je cukr, třtinový se svým složením nijak výrazně neliší od bílého ). A tak bychom mohli pokračovat...
