Dnešním příspěvkem jdu tak nějak shrnout svůj život. Proč? V sobotu slavím narozeniny - už nebudu dvacetiletá, ale třicetiletá. Víte, já věk ani tak moc neřeším. Je mi jedno, kolik komu je. Důležité je, jak člověk vypadá a jak se cítí. I když to možná zní jako klišé, ale je to tak.
Takže co se u mě událo za těch posledních 10 let? No, po matuře jsem si našla svou první práci a vylítla z hnízda. Začala bydlet s přítelem - nynějším manželem - a snažila se postavit se na vlastní nohy. První práce byl vlastně ten první okamžik, kdy jsem začala mít problémy s váhou. Pracovala jsem jako recepční a dělala dvanáctky i noční. A to byl kámen úrazu, nedostatek spánku, nepravidelná strava a už to jelo... Moje druhá práce v pojišťovně jako operátorka už byla o něčem jiném - nedělala jsem sice v noci, ale zase to byla velice stresová práce. A jak víme, stres naší postavě také nijak nesvědčí... Váha začala pomalu, ale jistě stoupat.
Pak přišlo uzavření manželství v magický den 9.9.2009 a ikdyž jsem se původně moc vdávat nechtěla, byl to krásný den a hned bych si ho zopakovala. Samozřejmě jako každá nevěsta jsem chtěla vypadat dobře a tak před svatbou jsme já i manžel zašli k výživové poradkyni. No teď už se směju, ale víte jak... Paní nás zvážila a změřila, dala obecné rady a poradila nějaké dobré koktejly jedné nejmenované značky, které nám prý při naší snaze pomohou. Rady jsme dodržovali, koktejly jsme si nekoupili a něco málo zhubnout se nám podařilo.
Svatba proběhla a 31.12.2009 jsem zjistila, že jsem těhotná. Těhotenství pro mě znamenalo utrpení od prvního do posledního dne, bohužel nemám to štěstí patřit mezi ženy, pro které je těhotenství nejkrásnějším životním obdobím, u mě je to prostě doslova a do písmene "jiný stav"...
8.9.2010 se císařem narodil můj první syn. Po porodu mi samozřejmě něco zůstalo a to byl okamžik, kdy jsem na internetu našla blog Nikki a seznámila se s Jill. Začala jsem se víc zajímat, prošla internet, knížky a pustila se do práce. Výsledky se brzy dostavily a já věděla, že to je ten směr, kterým se chci dát.
Pak přišlo narození druhého syna 14.10.2014. Druhé těhotenství bylo náročnější než to první a také zanechalo na mém těle viditelnější stopy. I přesto jsem ale dokázala zhubnout a ve svých 29 letech a po dvou dětech se dostat na aktuální váhu 49kg.
Když se dívám zpětně, za těch deset let se toho hodně událo, ale hlavně se dost věcí změnilo. Už nejsem ta pubertální nána, už jsem matka dvou dětí. Dospěla jsem. Srovnala si myšlenky. Priority. Vím, co od života chci. A co nechci. A nebojím se to říct nahlas. Nebojím se jít si za svým. Chci svůj život žít a ne jen přežívat. A pochopila jsem, že to není o tom být hubený. Je to o tom být zdravý.
Vítej třicítko.
