WWW.MOJETELOMOJEVOLBA.CZ

úterý 24. června 2014

Interview z fitness světa: Slečna Monika


Mám tu pro Vás další rozhovor do rubriky Interview z fitness světa. Dnes to ale bude trošku jiné, nejde o nikoho známého. Je to rozhovor s jednou z Vás. Slečna Monika má již několik let problémy s váhou, neustále zkouší různé diety, nikdy ale nevydrží. Přečtěte si zpověď ženy, která má problémy s váhou, ví o tom, ale i přesto s tím momentálně nechce nic dělat. Nevěří, že by to mělo smysl, že by vydržela. Věřím, že spousta z Vás se s ní ztotožní.
Jméno: Monika
Věk: 26 let
Výška: 155cm
Váha před: 52kg
Váha nyní: 80kg

Ahoj Mončo, prosím tě, představ se nám, řekni něco o sobě.
Ahoj jmenuji se Monika, je mi 26 let a měřím 155 cm. V dětství jsem problémy s váhou neměla. Mé problémy s váhou začaly, až když jsem se odstěhovala od rodičů, odcházela jsem s váhou něco málo přes padesát kilogramů. To bylo vaření pro přítele, který pěkně papal, no a tak nějak se to přeneslo i na mě. Váha se vyšplhala k šedesáti kilogramům. Tak jsem si už řekla, že bych s tím měla začít něco také dělat. Zkoušela jsem několik diet, ale dlouho mi ta dieta nevydržela. Pak přišlo těhotenství. Začínala jsem na 65 kilogramech. V těhotenství jsem přibrala osmnáct kilogramů. Něco málo odešlo po porodu, ale něco také bohužel zůstalo. Po porodu jsem zkoušela také různé sestavy cviků, např. Jillian nebo podobné. Dlouho mi to ale také nevydrželo. Jednak kvůli malé a také z lenosti. A teď už se nějak nemohu do ničeho dokopat, jelikož vím, že bych to dlouho nevydržela.
Co myslíš, že bylo tím přelomovým bodem, kdy tvá váha začala jít nahoru? Byl to tedy odchod od rodičů, osamostatnění se? Proč? Doma jste měli jiný jídelníček než si pak sama dodržovala? Nebo v tom hrál roli i pohyb?
Dalo by se říct, že v tom bylo vlastně vše, co je psáno v otázce.☺ Jakmile se osamostatníte děláte si všechno po svém. Né že by jsme doma jedli nějak moc zdravě, tam si prostě každý vzal co chtěl. A pak když se odstěhujete, tak si koupíte tohle a támhleto, nějaký ten pamlsek. A to jde pak váha hodně rychle nahoru. Roli v tom hrála také práce, jelikož jsem dělala servírku. Ano dalo by se říct, že tam se to dá vyběhat. Ale večer Vás přepadne hlad a co je nejrychlejší jídlo v restauraci, šup s hranolkama do friťáku. Nebo se vracíte domů pozdě večer a už se Vám rozhodně nechce dělat s nějakým lehkým zeleninovým salátkem s dresinkem. Chcete se rychle najíst a šup do postele. A takhle to bylo většinou pořád. Pak jde váha rychle nahoru. Pohybu jsem také moc neměla, jen běhání po restauraci. Nějak na to už nezbýval čas. A teď sice trochu pohybu mám, chodím více pěšky, než se někam pořád vozit. S malou chodím často ven. Stále za ní běhám, jelikož už chodí sama a musí všude být. Ale chce to víc. Nějak se do toho ale stále nemůžu dokopat.

Zkus nám popsat tvůj nynější jídelníček, jak vypadá tvůj běžný den.
Tak začneme snídaní. Ráno vstávám mezi osmou a devátou hodinou, záleží jak se malá probudí. Dám si kafe, ale jen občas snídám, dá se říct že skoro vůbec. A když už si dám snídani, většinou je to třeba rohlík se sýrem a salám a nějakou tu zeleninku k tomu. Oběd mám mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. Uvařím na co máme zrovna chuť. Jako příklad dám třeba francouzské brambory, špagety, najde se tam i knedlo, vepřo, zelo, ale kolikrát si uděláme i těstovinový salát se zeleninou a kuřecím masem, nebo brokolici s brambory, květákové placičky. Není to o tom, že bych vařila jen samá tučná a nezdravá jídla. Během odpoledne si dám třeba ovoce, nebo pokrájenou zeleninu. K odpolednímu kafíčku i buchtičku. Večeřím mezi sedmou a osmou hodinou, kolikrát i déle. K večeři mám třeba párky, nebo obložený talíř. Nebudu lhát, samozřejmě si dám občas i nějakou tu sušenku či brambůrky, tyčinky a podobné pamlsky. Jím pouze světlé pečivo, tmavé mě moc neoslovilo. A piju slazené šťávy, limonády občas i juice. V létě si děláme domácí citronádu nebo okurkovou limonádu.
Pociťuješ nějaké zdravotní problémy nebo máš už i od dr zjištěné něco, co souvisí s nadváhou?
Dá se říct, že nějaké problémy určitě jsou. Často se zadýchávám, při delších trasách musím odpočívat. Také se mi dělají pálivé pupínky na vnitřní straně stehen, jelikož mám silná stehna. Jsou tu také bolesti kloubů. Jinak myslím, že zatím nic víc mě netrápí. Ale kdo ví, jak je to uvnitř těla. :-(

Nebojíš se, že se špatné stravovací návyky přenesou i na tvou dceru?
Nerada bych, aby má dcera měla jednou stejné problémy jako mám já. Proto se jí snažím nedávat nic nezdravého. Malá jí dokonce i ryby, ke kterým já mám odpor. Jí hodně ovoce, zeleniny, baští masíčko. Tak uvidíme, jak to půjde. Doufám, že bude vše v pořádku.
Jak to vidíš do budoucna, teď jsi doma s dítětem, ale za pár let půdješ zase do práce. myslíš, že pak to s časem bude lepší? Jak se vidíš třeba za 5, 10 let?
No teď si vlastně ještě říkám, vždyť budu mít ještě jedno dítě, tak proč teď hubnout, když stejně za chvíli zase přiberu. Tak proč teď trápit svoje tělo. Po druhém dítěti doufám, že už začnu žít zdravý životní styl s větším pohybem a více cvičením. Je to hrozné nosit tolik nepotřebného tuku na sobě. A nesnažit se ho nějakým způsobem pomalu likvidovat. Za pár let se budu v práci zase více pohybovat a ne jen sedět doma na gauči. Tak uvidíme. Třeba za deset let ze mě bude štíhlá krasavice. 


Nedá mi to nereagovat na tvou odpověď: "Tak proč teď trápit svoje tělo." Myslíš, že kdybys začala jíst zdravě a cvičit, tak bys své tělo trápila?
Zřejmě jsem se trochu upsala. Ale kvůli mím problémům z důvodu nadváhy a větších vnad, to pro mě bohužel trápení trochu je. Při cvičení mě bolí kolena, kyčle. A o skákání ani nemluvě. Samozřejmě teď mluvím jen o trápení během cvičení. Jídlo ani trápení není. Jen pokud nemusíte jíst ryby, kuskus, klíčky a takové podobné bašty.

Říkala si, že si zkoušela různé metody, jak zhubnout. Předpokládám, že šlo o diety. Jak si se cítila v době, kdy si ty diety držela? 
Ano šlo pouze o diety a upravení jídelníčku. Většinou jsem měla pořád hlad. Jelikož jsem si dávala malé porce. Když sníš míň, víc zhubneš, říká se. A také když musíš vařit pro sebe něco dietního a partnerovi něco jiného, tak je pak těžké třeba odolat i jenom obložené topince. Jednou jsem vyzkoušela i tzv. ,,Banánovou dietu" . To byla dost drastická dieta. Ráno jeden banán, k obědu sis mohla dát cokoliv, jen ne smažené a k večeři zase jeden banán a to bylo vše a pít jen vodu. Byl to masakr ale zhubla jsem tímto pět kilo. Ale k banánům jsem měla dlouho odpor. 

Co si představíš, když se řekne zdravý životní styl?
Tak já si myslím, že je to určitý styl života, který by měl určitě dodržovat každý z nás, ať jde o ženu, či muže. Je to víc než jen zdravá strava a pohyb. Je spousta obézních lidí na celém světě. Chce to si prostě dupnout a říct si, teď s tím něco udělám. Vyměním hamburgery za plátek kuřecího masa, hranolky za vařené brambory, colu za ovocnou šťávu. A po nějaké době, určitě uvidím změnu. Chce to i více pohybu. Ne jezdit všude auty, i když to mám jen kousek. Musíme se také hýbat a nějaké to cvičení nám rozhodně neublíží.

Vidíš větší problém v úpravě stravy nebo v pohybu? Co by pro tebe bylo těžší?
Tak já si myslím, že pro mě osobně by bylo těžké oboje. Strava se dá upravit, to je samozřejmé, ale vždy mě přepadají různé chutě na sladké nebo slané, či sladké nápoje. Nedokážu pak prostě vždy odolat. To samé pohyb. Jak říkám, chodím sice s malou ven na procházky, na hřiště, ale je to málo. To samé cvičení. Jak už jsem psala, není mnoho cviků bez skákání pro nás s většími vnadami. Chtěla bych mít znovu svou postavu a ne všude visící tuk.


Už si zmiňovala, že to je o lenosti a o času. Co myslíš, že by se muselo stát nebo co by tě přimělo přehodnotit svůj životní styl?
Tak popravdě teda nevím, co by se mělo stát, abych začala něco se sebou dělat. Nejspíš bych potřebovala někoho nad sebou, aby na mě přísně dohlížel, abych to opravdu dodržovala, já prostě nemám takou výdrž. Něco jako soutěž The biggest loser, někoho na každý den v týdnu aby na mš dohlížel. Vím, že mé tělo vypadá strašně odpudivě a říkám si to každý den, ale prostě nevím jak s tím pořádně začít a hlavně vydržet do toho cíle. Je to problém i s oblékáním. Neseženu kolikrát na sebe ani pořádné tričko, aniž by nevypadalo trapně. Spodní prádlo si kupuju ve velikých rozměrech. Jen aby se prostě schovaly mé ,, špeky ". I cvičení mi dělá problémy. Ráda bych s tím už něco udělala.  Tak nevím jak začít a hlavně vydržet...

Mončo, díky za rozhovor a za tvou upřímnost a pevně věřím, že jednou přijde den D. Hodně štěstí!
Díky moc.