čtvrtek 9. ledna 2014

O mně ☺

Pořád na svou osobu dostávám různé dotazy, prý se toho o mně moc neví, tak dnes Vám trošku poodhalím, kdo vlastně jsem a jaká jsem.
Někteří mě podezřívají, že se ani nejmenuju Zdenka. Zklamu Vás, ano jmenuji se Zdenka. A proč Mamina Zdenina? Protože zatím chci zůstat v anonymitě, dokud nedosáhnu výsledků, se kterými budu opravdu spokojená. Pak se Vám "odhalím".A vlastně i přátelům a rodině, kteří netuší, že Mamina Zdenina jsem zrovna já.

Je mi 28 let a bydlím v Pardubickém kraji. Jsem vdaná a mám jednoho 3 letého cvrčka. A jaká jsem?
Sama ani nevím, připadám si jako normální ženská. Ikdyž, už jsem několikrát slyšela, že mám hodně komplikovanou povahu. Nevím, mně teda komplikovaná nepřijde.

Nejsem ta pravá domácí mamina, která jen stojí u sporáku, pečuje o domácnost a o děti a je spokojená. Ke štěstí potřebuju něco víc. Nevím, jak to popsat. Potřebuju prostě vypadnout ze stereotypu, potřebuju něco dělat, vědět, že jsem potřebná, že něco dokážu, prostě potřebuju nějaké uplatnění. 
Samozřejmě že rodina je pro mě nadevše. Je pro mě hodně důležité, aby rodina byla pevným svazkem, abysme drželi při sobě. Aby syn měl pevné zázemí, byl dobře vychovaný. Ikdyž to zní jako klišé...
Jsem přátelská, ale zároveň si lidi moc nepouštím k tělu. Vím, že se to nevyplácí a že i nejlepší přítel dokáže vrazit kudlu do zad. S tím souvisí, že nejsem moc důvěřivá. Věřím jen sama sobě. Nemám potřebu se svěřovat. Nějaké to klábosení s kamarádkami o problémech a starostech není pro mě. Zastávám názor, že problém si máš vyřešit s tím, koho se to týká a ne to probírat s ostatními. Když se nějaký problém objeví, chci ho vyřešit. Rozhodně neběžím hned za maminkou a nebrečím jí na rameni. 
Jsem hodně citlivá a tuto vlastnost řadím mezi ty negativní. Všechno moc prožívám, víc než jiní, všechno si moc beru, raději bych byla spíš jako ostatní, opravdu. 
Musím říct, že jsem se hodně změnila. Když se porovnám před několika lety a nyní, obrovský rozdíl. Nemyslím vzhledově, ale povahově. Myslím, že kdyby mě teď viděl někdo ze školy, asi by koukal. Z nenápadné zakřiknuté holčiny se stala sebevědomá žena, která se nebojí říct svůj názor.☺ Říkají o mně, že jsem držka. Nenechám si nic líbit, umím se ozvat, bojovat za svá práva a práva ostatních a nedělá mi problém zvýšit hlas.☺ 
Nejsem hádavá, hádkám se spíš snažím vyhnout. Jsem v tomhle smyslu "splachovací". Prostě vydržím hodně, ale když jednou má trpělivost přeteče, tak pak to lítá.☺ Manžel už si na toto zvykl. Ví, že toho hodně zkousnu, ale když už bouchnu, tak je to zlé.☺ Doma se ale nehádáme, spíš máme tichou domácnost. Vždycky se jeden urazí a nemluví.☺Asi je to lepší než ječet a házet po sobě talíře.
V něčem jsem staromodní, ikdyž je mi "jen" 28 let.☺ Nemám moc ráda překvapení a novinky, nerada se přizpůsobuju novým věcem, mám ráda svůj řád a pořádek. Taky zůstávám věrná starým notebookům a telefonům, stačí mi obyčejná Nokia, nepotřebuju iPhone. Telefon je na volání a smsky, na nic jiného nepotřebuju, tak proč za něj dávat deset tisíc, když můžu mít za 2 tisíc krásnou Nokii?☺Neumím moc ovládat dotykové telefony a pc a tablety a nestydím se za to. Vystačím si s klávesnicí. Asi jsou na mě ty andoridy až moc chytré.☺V tomto se hodně liším od manžela, který je "ujetý" na všechny ty vymoženosti a novinky a miluje Apple a pořád mi to ukazuje a nechápe, že já z toho neskáču dva metry vysoko.☺Ráda se taky poslední dobrou vracím k těm starším českým filmům jako třeba Na samotě u lesa, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Bota jménem Melichar, apod. Takové filmy už se netočí a je to velká škoda. 
Jinak jsem úplně normální ženská.☺ Nevím, co o sobě ještě napsat. Kdyžtak se ptejte, co Vás zajímá.Třeba až budu chtít ještě něco prozradit, napíšu další díl. 

Žádné komentáře:

Okomentovat